Zpívající šestka | 13. 04. 2007 - 13. 04. 2007

Zpívající šestka


O víkendu se to v Benátkách n. Jiz. hemžilo skauty. A to hlavně nahoře na náměstí. Konala se tady totiž celostátní soutěž ve zpěvu pro nejmenší kluky a holky, po skautsku světlušky (resp. u vodních skautů žabičky) a vlčata. Jedná se o děti ve věku 6-11 let a sjelo se jich do Benátek okolo stovky ze všech stran naší republiky. A tak jste mohli poznat podle domovenky na krojích, že tu byly děti ze Spálova u Hranic na Moravě, Kuřimi u Brna, Jindřichova Hradce, Jičína, Děčína, Brandýsa nad Labem, Prahy, Opočna, Dobříše i Vimperka. A proč se soutěž jmenovala právě takhle? Protože světlušky, žabičky i vlčata se scházejí ve skupinkách po šesti, které si říkají šestky a jsou označeny různými barvami. A tak i soutěžit měly šestky, i když se připouštěly i jiné počty, aby nikdo nemusel být vyřazen jen proto, že jim třeba někdo onemocněl a nebo je naopak v oddíle o jednoho skautíka víc.

Začali jsme už v pátek večer představením všech soutěžních šestek. Někdo zazpíval, někdo zakřičel pokřik, někdo se jen představil, ale už tady bylo vidět, že se máme na co těšit. A co teprve v sobotu, když vypukla hlavní soutěž. Střídaly se soutěžící šestky s jednotlivci, hudební doprovody, kostýmy a choreografie, kterými děti svá vystoupení doplnily. Šestky zpívaly jednu písničku připravenou a jednu, kterou si vylosovaly až tady a měly na její přípravu jen omezený čas. Přesto si i s nimi poradily výborně. Však jim v tom pomáhaly různé talismany, plyšové i živé – skutečně tu byl živý potkan i myška.

Aby se děti nenudily, když právě nezpívaly nebo nepovzbuzovaly své kamarády, měly připravený bohatý doprovodný program. Podle knížečky, kterou dostaly, mohly plnit po městě různé úkoly, ve škole probíhaly rukodělné práce – odlévání svíček, výroba zvířátek z drátků a korálků, origami nebo výroba korálkových šestek. Všechny děti byly nadšené návštěvou muzea. Prý takové krásné ještě neviděly. A tak jejich pracovníkům moc děkujeme.

Velký dík patří i panu řediteli Dostálovi ze ZŠ na Husově náměstí, který nás nechal ve škole pobývat a také nám půjčil školní jídelnu, kde náš táborový kuchař Salám uvařil výbornou svíčkovou i uzené s bramborovou kaší a vůbec se snažil, aby děti neměly hlad. Další dík patří samozřejmě i Městu Benátky n. Jiz., které zapůjčilo bezplatně prostory Záložny. To byla také jedna z věcí, se kterou byly děti i vůdci moc spokojení – že bylo všechno pohromadě, nemuselo se nikam přecházet a tak zbýval čas na zábavu. A o to jde nejvíc, aby se děti pobavily a měly z toho všeho radost.

A kdo nakonec vyhrál?

Za světlušky Veverky z Kuřimi, za vlčata Šumaři z Prahy a cenu poroty Sedmikrásky z Jindřichova Hradce. A v jednotlivcích to byla Laponka ze Spálova, Lolones z Prahy a cenu poroty získal Slavík z Prahy a za nejmladšího účastníka Kšíro z Benátek a Studánka z Jičína.

A pro nás bylo nejhezčí, když jsme slyšeli: „Mně se nechce domů.“ nebo „Tohle byla moje nejlepší výprava, jakou jsem zažila.“ A pak ještě pár okamžiků, které se vryjí do paměti:

Socha na náměstí obložená vlčaty a světluškami.

Dav dětí, doprovázející po náměstí nevěstu a ženicha.

Jedenáctiletý kluk, který uprostřed písničky zaskočil za kamaráda a doprovodil soutěžní písničku své šestky na klávesy. A tentýž kluk, který doprovodil jinou písničku na housle, ale drnkal na ně jako na kytaru. Někdo prostě umí.

Pátý chleba v ruce mrňavé světlušky.

Tančící sál Záložny, který na nás, kteří jsme hráli na kytary, křičí: „Ještě, ještě!“

Světluška nadšeně pískající na prsty, když jí neznámé sestřičky zazpívaly svou písničku.


zapsal(a): Alena Kratochvílová - Plamenka