Bramberka 2006 | 16. 11. 2006 - 16. 11. 2006

Bramberka 2006


Jak jsme si užili Jizerky

V jedné skautské písničce se zpívá:
Máma doma vzpomíná na dceru i na syna.
Jenom mámo klidně spi, my jsme tady veselí.
A to jsme o prodlouženém víkendu opravdu byli. Bylo nás ... ne pět, ale dvacet devět. Koho že? No přece světlušek, vlčat a jejich vůdců. Jeli jsme na Bramberku prověřit, jak jsou hory připravené na zimu.
Vyrazili jsme ve čtvrtek večer. V pátek jsme se celý den toulali kolem přehrad, lezli na kopce a kochali se panoramaty. No, pravda, s přibývajícími kilometry se kochali jen ti zdatnější. Ostatní kladli stále otázky na výpravách zakázané: Kdy tam budeme? Jak je to daleko? Kolik jsme ušli? Obědvali jsme na Nové louce super gulášovku z dovozu – Made in Bramberka. Naši kuchaři ji dovezli za námi. Hned se nám šlapalo lépe. Na chatu jsme přišli až za tmy, vyvětraní, unavení, ale spokojení. V sobotu ráno jsme si vyšlápli na Bramberk – bez toho to nemůže být – a udělali slušný okruh zpět na oběd. Odpoledne na nás čekaly tobogány v jabloneckém bazénu. Šli jsme samozřejmě pěšky. Jen zpátky jsme se svezli auty. Po návratu a večeři jsme se znovu oblékli a šli hledat Pána hor, který nám napsal dopis, že o nás ví. Na temnou lesní cestu, vyznačenou jen svíčkami, se mnohým moc nechtělo. Ale zvládli to všichni. Pána hor jsme sice nenašli, ale vyzkoušeli jsme si, jak jsme odvážní. Na chatě všichni padli do pelíšků a hned spali. Neděle byla od rána sluníčková. Zkontrolovali jsme, zda na trase noční bojovky přece jen nenajdeme stopy po Pánovi hor, ale nenašli. Zato jsme si v lese zahráli hry a pořádně se vyblbli. Věřili byste, že jsme ještě našli spoustu hub? Ne, že by byly k jídlu, ale přesto.
Po obědě už nás čekalo jen balení, uklízení a trochu smutný odjezd. Bylo to fajn, už se zase těšíme na příště. To už bude na sněhu, na který jsou hory bezvadně připravené.

Zabezpečovacímu týmu – Cháďovi, Hedvice, Staníkovi a Pivoňce děkují

Milka, Karlos a Hanička


zapsal(a): Miroslava Neumanová - Milka