Tábor Svitávka 2006 | 05. 07. 2006 - 05. 07. 2006

Tábor Svitávka 2006


5. července 2006 Je tu 5. července 7:45 a my se už jako tradičně scházíme na parkovišti u Karba (až na pár výjimek, kteří jedou autem) a zahajujeme nástupem. Odevzdávají se všechny možné papíry, hřebíky a prádelní šňůry. Po nástupu nás rodiče dopravili do MB na vlak. Když jsme vystoupili z vlaku, zbývalo nám 6 km dojít pěšky. Mezitím první auto, co přijelo s Tatrou (Medvěd, Brumla, Čenda, Štěpán, Mirek Plicka) vyskládalo tatru s táborovým materiálem. Druhé auto (Kraťas, Líma, Tendr, Buddha) vyložilo dodávku s kufry a batohy. Času není nikdy dost, a proto jsme začali s budováním tábora ještě dříve než přijedou ostatní. Potom co dorazila posila se každý chopil něčeho a stavělo se a stavělo. U stanů byl pěkný zmatek, protože chyběly šrouby, rohy, ale dokonce i celty, pro které musel Líma jet druhý den do Benátek. Budovalo se dokud to bylo možné, a přece jsme to stihli. Každý měl svůj stan a mohl se do něj nastěhovat (až na vůdce, kteří spali pod širákem – poznámka od Očeti). A teď už rychle spát. Zítra nás toho čeká ještě dost. Štěpán 6. července 2006 Dnes jsme si po včerejší práci přispali a budíček byl v půl deváté. Na pracovním nástupu jsme si rozdělili úkoly a to že jich byl hodně. Nejdůležitějším byly latríny, jídelna a věci spojené s kuchyní. Snídani jsme měli ještě svojí, ale k obědu už byly párky. Největší problém byl se dřevem, protože tu toho moc nebylo a navíc jsme neměli povolení od hajného. Naštěstí dřevorubci s motorovkou v ranních a odpoledních hodinách prořezávali les, tak jsme si od nich něco „vypůjčili“ :-) . Skoro všechny stavby se stihly, až na jídelnu. K večeři bylo rizoto a potom se nikdo nebránil spánku, protože po takto vyčerpávajícím dnu jsme si to všichni zasloužili. Štěpán 7. července 2006 Dnes jsme stále neměli postavený stožár, proto byl ranní nástup stále v pracovním. Na nástupu byly rozdány úkoly pro dopoledne neboť bylo nutné provést několik dokončovacích a mnoho opravných prací. Práce nám šla poměrně do ruky, tedy alespoň podle toho jak jsme se hrnuli k obědu. Po obědě jsme v práci pokračovali a tak se nám povedlo dokončit několik životně důležitých staveb, například nové molo, které bylo k radosti všech konečně stabilní. Okolo čtvrté hodiny odpolední jsme zahájili celotáborovou hru. Abysme však mohli být jejími účastníky museli jsme si obstarat táborová trička a když píšu obstarat, není to úplně přesné, mnohem lepší by bylo použít slovo sklidit. Trička totiž rostla úplně všude na stromech, v zemi, v seně, a na dalších místech možných i méně možných místech. Nejdéle trvalo hledání Tendrovi a Buddhovi. Zatímco Buddha hledal tak zuřivě že to vypadalo že se zabije, Tendra neúspěšné hledání začalo tak rozčilovat, že to vypadalo že zabije ostatní. Po večeři se někteří se zápalem naprosto nevídaným pustili do připravování táboráku. Při táboráku, což je pro neznalé zkrácený název pro táborový oheň, jsme se dozvěděli něco víc o celotáborovce, opět pro neznalé celotáborová hra, zazpívali několik písniček a šli spát. Tendr 8. července 2006 Sobotní ráno jsme začali ranní rozcvičkou a snídaní, ke které jsme měli nutellu a čaj. Po nástupu jsme začali s etapovkou, při které jsme si nejdříve rozlosovali čísla. I přes to, že jsme byli v pořadí první, vybíhali jsme chvilku před obědem. Dostali jsme fotky různých míst, podle kterých jsme se měli dostat ke staré roubence, tam jsme našli plátýnko a co nejrychleji se vraceli do tábora. I přes snahu jsme byli poslední. Oběd byl posunutej a měli jsme uzenou polívku a bramborový knedlík se špenátem a masem. Po poledním klidu dkokončili dopolední etapovku ostatní skupiny. Po svačině byla druhá etapovka. Pod velkým stromem byl kruh z provazu a uprostřed byl kotlík a pod ním plátýnko. Jeden ze skupiny se musel dostat na strom, nadzvednout kotlík a vzít plátno. Nám k tomu chybělo jen málo, ale nevyšlo to. Začalo pršet. Jo a ještě se vrátím k polednímu klidu. Včera jsme byli uklízet v jeskyni, kde se natáčí pohádka. A architekt nás pozval na natáčení a bylo to super. Šli jsme já, Ája, Vešu, Tonda, Pepíno a Hančí a navečer i někteří vedoucí! Den jsme zakončili večerním nástupem a večerkou a pak jsme šli spát. Domča 9. července 2006 V neděli, jak všichni jistě víte, má být celý den osobní volno. Ale protože Boris vylosoval ve Vabanku výměnu rolí, tak si volna užívali vůdci. Ale i pro nás to nebylo tak hrozné. Dopoledne bylo celé volné a tak někteří kluci hráli Bang! a ostatní se opalovali nebo psali dopis domů. Pak byl oběd a po něm následoval polední klid. Pokračovalo se v dopoledních činnostech a někteří k tomu přidali badminton nebo fotbal. Boris, Čenda, Brumla, Dáda a já jsme šli postavit voleyballové hřiště a hned jsme ho testli. Pak následovala etapa, ve které jsme měli přejet vozidlem od zmíněného hřiště ke stromu, kde na niti viselo plátýnko, které jsme museli sebrat. To vozidlo nebyla ani Límova 120 ani žádné jiné auto. Byly to 3 kůly svázané k sobě do písmene A. Bylo potřeba 5 lidí. Jeden byl řidič a ostatní byli tažné síly. Tyto tažné síly se nesměly dotknout konstrukce vozidla a to ani oblečením (měli na to pouze lana). Na konci dráhy musel řidič dostat plátýnko dřív, než spadne na zem. Když všichni tento úkol udělali (nebo neudělali?), šli jsme všichni na večeři. Poté byl nástup a osobní volno až do večerky. A když ji Líma odtroubil, byl čas jít spát. Tak dobrou noc a zase zítra. Michal 10. července 2006 V pondělí už se zase makalo. Já, Domča a Michal jsme měli službu. Potom byla etapa při které jsme běželi podle mapy a papírků z kterých jsme vyluštili slova. Běželi jsme houští až jsme se dostali k jeskyni. Vrátili jsme se zpátky, protože jsme nemohli najít plátýnko, ale nakonec jsme ho našli. Holky ze žluté družiny dokonce zabloudily a cesta jim trvala cca 2,5 hodiny. Já jsem plnil osobní úkoly 30 třísek, 40 dřepů a luštil jsem sudoku. Moje služba dopadla zaraženou třískou, popálenou rukou, poškrábanou a málem amputovanou a nakonec jsme umyli všichni nádobí, já si splnil otužování. Pak byl nástup. Samozřejmě byla sranda jako vždy. Jarda 11. července 2006 Budíček byl jako vždycky v 7:00 hodin. Po budíčku byla rozcvička, hygiena a snídaně. V 8:00 hodin byl nástup v krojích. První etapová hra byla namáhavá, ale zvládli to všichni. Nakonec první místo obhájili modří. K přesnídávce bylo jabko. Po přesnídávce bylo volno a voběd. K vobědu byly brambory a smažený květák. Po vobědě byl polední klid Potom byla 2. etapová hra. V té hře šlo o to, aby každá skupina hledala ryby (zabalené kameny v alobalu). V této etapě vyhráli znovu modří. Svačina byla dobrá, byl rohlík se sýrem. K večeři byl buřtguláš a po večeři vyla 3. poslední etapovka. V tý vyhráli pro změnu rudí. A od půl 11 je bojová hra. To bylo celé úterý. Vlastik 12. července 2006 Den začal úplně normálně rozcvičkou, poté následovala snídaně. Dnes měl jídlo na povel Kráťa a jako služba byla Domča, Vlastik a rádce dne Borovice. Po nástupu následovala etapovka a konečně o poledním klidu jsme se dali do tvoření písničky. Hodně jsme se u toho nasmáli konečná verze zněla takto: Táboříme v údolí Máme bitky bahenní Most tu řve jako kráva Když projede Límy kára Jede jede Kraťásek My jsme jeho ocásek Učí nás furt blbosti Je to dobrák od kosti Jede jede Wanjinka Není žádná slečínka Ošetří nás, uzdraví Když jsme trochu ožralí Jede jede Očeti Chválí nás svým dobře ty Moc ráda si s námi hraje Pokud ovšem neprohraje Jede jede Medvídek Je to pěkný gumídek Když nás trápí starosti Vytasí své moudrosti Jede jede Brumlíček Furt cucá svůj klacíček Asi nemá lízátko Řvát už bude za krátko A jako perla byl „beat box“ o Tawi od naší Marušky (Jarouška). Ale i při vymýšlení písničky jsme měli etapu. Po etapě následovala večeře. Měli jsme segedín. A konečně nástup, kde jsme předvedli své dílo. Vešu 13. – 15. července 2006 (výprava) Ve čtvrtek ráno jsme se ještě v poklidu nasnídali, protože vlastně ještě nikdy nevěděl, jestli vůbec vyrazíme (prý se blížily přívalové deště). Ale protože se nic nedělo, tak jsme se tedy vydali na cestu. Holky vyšly dříve, protože správně tušily, že je kluci dojdou. Tahle výprava byla hned na začátku originální, protože nás vůdci vypustili z tábora samotné do neznámého světa. Z tábora jsme vydali nám známou cestou na nádraží do Brniště. Ani ne v polovině cesty nás opustila Chobotnice, jelikož se jí udělalo špatně a tak přišla o super výpravu. Na nádraží jsme si chvilku odpočinuli, koupili jízdenky a mohli vyrazit do světa. Ve vlaku jsme si posedali, zazpívali a nechali se odvézt až do České Lípy, kde jsme měli hodinu rozchod, který někteří využili pro nákup jídla. Z České Lípy jsme (všichni) odjeli do Stvolínek a odsud jsme se chtě-nechtě vydali na zříceninu hradu Ronov ze čtrnáctého století. Zřícenina byla na dost ošklivém kopci, který nám dal hodně zabrat. Nahoře jsme si udělali odpočinek a nasvačili se před další cestou. Prošli jsme pár vesniček, až jsme došli do Blíževedel, tak náš čtvrteční cíl nebyl už daleko. V téhle vesnici jsme nabrali vodu u lidí, kteří nám na přání Jarouška (Marušky) dali kofolu a spoustu pitné vody. Tady se ale také udělalo špatně Pandovi a tak jsme zavolali Límovi, který nám přišel na pomoc s Tendrem. Na nedaleký hrádek Hřídelík jsme dorazili a tam se setkali se zbytkem našich vůdců. Hřídelík je malý skalní hrádek, kde jsme spali. U večeře, kterou jsme samozřejmě vařili na ohni, jsme zjistili, že máme jen jeden kotlík, tudíž se nám vaření protáhlo. Holky měly uvařeno dřív a jedly gulášovou polívku s bramborama a kluci pro změnu gulášovou polívku s těstovinama. Poté jsme se na hrádku, který byl plný mravenců a hlavně z kopečka, uložili ke spánku. K ránu nás probudil déšť, a proto jsme se museli přesunout dolů do převisů. Tam jsme se znovu nějak poskládali a snažili se spát. Když jsme se vyspinkali, pár lidí došlo pro vodu do vesnice na čaj. Ten jsme začali vařit hned jak jsme se sešli u ohniště. Samozřejmě holky snídaly dříve, protože klukům vařil čaj Míša, kterému se kotlík dvakrát převrhl. Po snídani se holky vydaly dřív na cestu na cestu do dalšího neznáma. Jenomže se, jak je jejich zvykem, ztratily a došly na kopec plný borůvek, kde se pěkně zasekly. Na cestě jsme se zase spojili a celou cestu na Helfenburk šli společně. Po cestě jsme dorazili do města (konečně do civilizace :) ) Úštěk, kde jsme se vykoupali ve zdejším rybníce (bylo to super). Voda byla teplá a tak jsme si to pěkně užili, skákali, potápěli se a konečně se zase umyli. Eliška (Samara) díky vodní bitce s Tendrem přišla trochu o hlas, ale jinak bylo všechno v pohodě a mohli jsme vyrazit na další cestu. Ta ovšem vedla do kopce, takže jsme se znovu spojili. Náš cíl byl hrádek Helefenburk, kde jsme měli strávit další noc. Hrad je to moc pěkný a když jsme ho prošli celý, zjistili jsme, že je i dost velký. Na ohništi jsme si udělali večeři, kluci měli halušky a holky si připravily lívance. Pak už byl čas najít si místo na spaní a ulehnout. Ráno (cca v 9:00) jsme se všichni probrali a těšili se na cestu do tábora. Ještě před cestou jsme měli možnost podívat se na věž, kterou většina využila. No a pak jsme se vydali do Blíževedel na vlak, který nás odvezl do České Lípy a odtud vlakem do Brniště, kde nás čekala cesta do tábora. Všichni sotva pletli nohama a tak nám tahle cesta dala zabrat, ale zvládli jsme i horší věci. Do tábora jsme dorazili v několika skupinách a spokojeně unaveni jsme udělali nejpotřebnější věci a hygienu a šli se pořádně vyspinkat na další volný (neděle) den. Ája 16. července 2006 V neděli ráno jsme měli budíček v 8:00. Tentokrát měli službu vůdci. Dopoledne jsme měli osobní volno a odpoledne jsme dělali osobní úkoly např. stříleli jsme vzduchovkou, pět shybů, slaňování a poznávání kytek. Slaňování bylo hodně náročné, byla to docela výška. Ze vzduchovky nesestřelili všichni plechovky, podařilo se to málokomu. Byly to docela dobré soutěže a vůdcům to trvalo docela dlouho. Chodili jsme i vodním tunelem. Museli jsme mít zavřený voči. Borůvka tam zakop a spadl do vody. Borůvka 17. července 2006 V pondělí jsme vstávali v 7:00 středoevropského času, pokračovali jsme tradiční rozcvičkou, k snídani byly výborné zbytky. Po nástupu začala první dnešní etapa, která spočívala v získání plátýnka zavěšeného ve výšce mezi stromy v co nejkratším časovém limitu. Tuto etapu vyhráli modří. Tuto etapu nestihly žlutí splnit před obědem, a tak pokračovali po poledním klidu. Odpoledne byla další etapa, ve které jsme dostali papír s azimuty a s vzdálenostmi a s popisem místa, na které jsme měli podle těchto údajů dojít, a na konci bylo plátýnko. Tuto etapu vyhráli zelení. Bambus 18. července 2006 Dnešní den začal jako obvykle (netradičním) budíčkem. Všechny (něžně) budil Toníno, páč ztratil šek na cca 400 Khanů. Snídani nám Toníno taky přines a pak jsme si užívali volna – mno volno vypadá asi trochu jinak, ale nikdo nás nikam nehonil, a tak jsme měli dóóóśt času na vymýšlení programu k večernímu táboráku. A tak jsme přemýšleli, vymýšleli a sem tam si dali pětadvacet. Nikdo nás sice nehonil, ale ve Vabanku byly kliky a ti méně zdatní dělali 100 a naši sportovci 200. Měli jsme na to celý den, ale i tak to byl docela záhul. Někteří dokonce neuďáli ani 100 kliků, tak je to čeká zítra (chudáci :( ). Když už jsme jakž takž měli vymyšleno, byl čas na oběd (vařil Tendr a službu měli Placka a Chobotnice – tak si dokážete představit, jak to vypadalo :) – ale dalo se to jíst). O poledňáku jsme vyčerpali své nápady a bylo vymysleno. Následovala etapa, při které jsme měli rozstříhanou mapu a šli jsme do toho místa, kde nám chyběl kousek mapy – Záhořínská kaple. Z etapy jsme se vrátili přesně na večeři a pak jsme zkoušeli naše scénky a čekali na táborák. Pak se písknul nástup a šli jsme k ohni. Všichni toužebně očekávali, co z nás vypadne. Vymysleli jsme děsně verzí (zvláště na Chobotnici), ale náš výstup vypadal takhle. Vínoví Táboříme v údolí Máme bitky bahenní Most tady řve jako kráva Když projede Límy kára Jede, jede Honzíček Ujídá nám perníček Je to hrozně hodnej kluk Je mu všechno celkem fuk! Jede, jede Dadule Motá se jak vrtule Pořád jenom spí a spí Potom jí to nemyslí Jede, jede Toníček Je to náš služebníček Je to dobrej kamarád Má nás všechny děsně rád Jede, jede Čikoušek Není žádný svatoušek Užívá si s Wanjinkou Teď už odjel mašinkou Jede, jede Baruška Říkáme jí Beruška Má na zadku sedm teček Jsou jí vidět jenom z téček Jede, jede Štěpánek Moc miluje ohýnek Vyhodí nás do vzduchu Pak udělá ejchuchů Žlutí Jede, jede Kraťásek My jsme jeho vocásek Učí nás furt blbost Je to dobrák od kosti! Jede, jede Pepča Panda Vytahuje se jak kšanda Klepe nám všem na rameno Ještě že ne na vemeno Jede, jede Verunka Má přezdívku Vešunka Sex má ráda nejvíce Umí toho nejvíce Jede, jede Krteček Vykop stožáru hrobeček Ke kalhotkám tam přišel Svou přezdívku tak našel Jede, jede Wanjinka Není to žádná slečinka Ošetří nás, uzdraví Když jsme trochu vožralí Jede, jede Vlastíček Je to malej zajíček V ruce páru, v noze švih Pitbullovi jednu švih Jede, jede Tendříček Ofoukl ho větříček Teď nemůže na výpravu Má asi bolavou hlavu Jede, jede Pepíno Hází po všech víno Myslí jenom na salát Naučí vás to hned rád Oranžoví Jede, jede Medvídek Je to pěkný gumídek Když nás trápí starosti Vytasí své moudrosti Jede, jede Eliška Hlas má jako babička Když jí potkáš po ránu Vypadá jako po flámu Jede, jede Maceška Pořád myslí na Peška Nemá ráda vstávání Užívá si chrápání Jede, jede Placička Nafouklej jak pumppička Tonino mu čórnul placku Teď mu musí cvakat dvacku Jede, jede Míšánek Roztomilý plyšánek Eliška ho chtěla hned Překážkou byl jenom věk! Jede, jede Budžíno Frčí jako pendolíno Je to pěknej šílenec Šetřete mu na věnec Jede, jede Brumlíček Furt cucá svůj klacíček Asi nemá lízátko Řvát už bude zakrátko Modří Jede, jede Plamenka Je to naše maminka Všemu nás hned přiučí S hlupákama zatočí Jede, jede Jaroušek Tváří se jak svatoušek Pořád hledá Marušku Zdrhla před ním na hrušku Jede, jede Domuška Je to naše ropuška Pořád kecá, pořád mele Pepču kopla do pr... (cenzurováno) Jede, jede Svištíček Je Plamenky mazlíček Když si pískne z radosti Máme ušní bolesti Jede, jede Chobotka Chutná jí i margotka Když se křiknou přídavky Běží honem: „Já taky!“ Jede, jede Mareček Je to Očetin bobeček Hraje s náma vlkodlaky Teď už sbalil saky-paky Jede, jede Hanička Je to naše bavička Na Čouďáka dělá oči Asi na něj brzo skočí Zelení Jede, jede Očeti Chválí nás svým dobře ty Moc ráda se s námi hraje Pokud ovšem neprohraje Jede, jede Andrejka Myslí jenom na pérka Pořád píše kroniku Už jenom tak ze zvyku Jede, jede Čouďásek Má na hlavě ocásek Shání pořád Batmana Hanča na něj však nemá Jede, jede Potápka Frčí jako kocábka Je furt plná elánu Občas je i na ránu Jede, jede Borůvka Vypouští slušná slůvka Bydlí s Honzou ve stanu Když tam půjdu, nevstanu Jede, jede Borísek Nosil furt svůj notýsek Už má jedno péro v kapse Ostatní už půjdou hladce A nakonec známý „bít box“ od


zapsal(a): Milan Kolář - Líma