Expedice Mařeničky | 23. 10. 2015 - 23. 10. 2015

Expedice Mařeničky spojená s přivítáním nováčků u vlčat


V páteční podvečer se vlčata sešla u klubovny, aby vyrazila vstříc novým dobrodružstvím. Během víkendu, který strávila v obci Mařeničky, na ně čekala spousta zábavy, výzev, kamarádů a nachozených kilometrů. Posuďte, milí čtenáři, sami:

Po přesunu vlakem ČD (Čekej déle) a autem z nádraží na chatu nás uvítal její majitel Martin, který nám společně s ostatními vedoucími a pomocníky z řad skautů a skautek vysvětlili, jak vše bude o víkendu probíhat, co nás čeká a nemine, co je povoleno, co zakázáno,… Pak jsme se ubytovali do pokojů, chvilku ještě společně pobyli poblíž kuchyně a pak následovaly zuby (myšleno čištění), zalézt do spacáků a popřát si dobrou noc.

Po ranní snídani jsme se připravili na celodenní putování. Šestky si prohlédly mapy, Líma oznámil cíl cesty a v časových intervalech vyrazily - některé na jih, jiné na sever. Která trasa je správná ukázal až rozcestník o 400 metrů dál.  Během cesty jsme si prohlíželi okolní přírodu, lezli přes padlé kmeny, skákali přes potok, někteří vybíhali hledat houby, jiní zapomenuté vojenské bunkry a někteří jedinci ztracené šátky. Když jsme dorazili na přehradu Naděje, pomohli jsme Martinovi přenést věci potřebné ke zkompletování oběda. A pak se již vařilo, opékalo, běhalo pro dříví, jedlo, pilo a hodovalo. Po likvidaci následků našeho pobytu jsme vyrazili zpět k chatě. Cestou nás ještě čekal jeden důležitý úkol – přivítat do smečky nováčky. Ti si ale přijetí museli zasloužit. Úkol nebyl jednoduchý. Nováčci museli projít 50 metrů dlouhou temnou štolu bez použití baterky či jiného světla. Průvodci na této cestě jim byla vlčata, která jsou ve smečce již delší dobu. Na konci cesty na ně čekal Líma, který jim předal žlutý šátek a Nováčkovskou stezku. Tento úkol zvládli všichni nováčci na výbornou a dokázali, že se nebojí ničeho, jak se zpívá ve vlčácké hymně. Po návratu do chaty na nás již čekala výborná večeře a večerní program. Během programu jsme poznávali místo nebo člověka na fotografii, soutěžili v hádání slov, luštili kvíz otázek o pohádkových postavách. Celý večer jsme pak zakončili noční hrou venku, kdy bylo třeba najít všechny světelné tyčinky a zodpovědět na otázky, které u nich ležely. Příjemně unavení a najezení jsme se zachumlali do spacáků a odebrali se do říše snů.

Po nedělní snídani jsme se oblékli a vyrazili směr Malevil. Cestou jsme překonávali různé překážky jako chůze poslepu, kdy nám směr určovala pouze naše schopnost slyšet zvuky a cítit pevnou půdu pod nohama, skákali na balíky slámy, hráli jsme pochodové hry, povídali si a pozorovali okolní přírodu. Na Malevilu jsme si prohlédli tamější malou zoologickou zahradu, poobědvali na golfovém hřišti, zařádili si na prolézačkách a pak vyrazili zpět, abychom zvládli doklidit chatu, zhodnotit víkend a vypravit se na vlak. Po téměř dvouhodinové cestě vlakem si nás unavené, ale spokojené přebrali na nádraží rodiče a odvezli nás vstříc teplé sprše a vyhřátým pelechům. Rád bych poděkoval Martinovi za zapůjčení chaty a zajištění servis týmu, Evě, Richardovi, Petovi, Kryštofovi, Kačce a Adamovi za zdárný průběh akce. Na další výpravě AHOOOOOJ.to jsou balíky (ci)


zapsal(a): Milan Kolář - Líma